Známé osobnosti vsi Milaveč u Domažlic

Je zajímavé, že tato obec, k níž se (k její kapličce) váže pěkná pověst o zastavení sv. Vojtěcha při návratu z Říma do Čech kolem roku 990, kdy zde unavený odpočíval u pramene a byl trochu nešetrně probuzen pastýřem, že tedy tato vesnice byla rodištěm několika vynikajících osobností českého kulturního života.

Nežli se však zmíníme o rodácích, je třeba připomenout, že tudy vedly kroky slavné české spisovatelky Boženy Němcové. Zašla sem z nedalekých Chrastavic v r. 1847 a z vyprávění selky vznikla povídka ze zdejšího prostředí “Obrázek vesnický”. Snad to měla být smutná historie ze statku “u Ševčíků”. Ladislav Stehlík navštívil tuto vesnici také, během svých putování zde sbíral prameny pro své poetické a vlastivědné dílo, nesčetněkrát vydanou “Zemi zamyšlenou”. Zmiňuje se o rodu Bittnerů. Zde se totiž 23. ledna 1846 narodil pozdější slavný herec Jiří Bittner. Poměrně brzy však z vesnice odchází na studia pražské reálky. Kolem r. 1863 se zapletl do polského povstání a o rok později cestoval s kočovnou hereckou společností Kramuelovou. Účastnil se jako dobrovolník prusko-rakouské války a po propuštění z vojny po určitý čas působil v zemském divadle v Praze. Od r. 1877 pak působil na divadelních scénách v Meininkách a Berlíně a až do r. 1881 opět v Praze v Národním divadle. Proslul zejména ztvárněním Shakespearových postav, rolí z děl francouzských dramatiků, ale také překládal řadu polských veseloher a novel. V řadě dobových časopisů nalezneme jeho črty, fejetony či humoresky. S Jiřím Bittnerem několikrát do Milaveč přijela i jeho manželka Marie, proslulá herečka, která ztvárnila stěžejní role antických tragédií či Shakespearových dramat na divadelních scénách celé Evropy. Byla i význačnou postavou pražského společenského života.

Nelze opomenout ani staršího bratra Jiřího Bittnera, a sice Bartoše Bittnera, který se tu narodil 12. července 1861. Po vystudování domažlického gymnázia a studiích na bohoslovecké a právnické fakultě se věnoval učitelství a později novinařině. Psal do nejvýznačnějších dobových časopisů a novin (Lumír, Světozor, Květy) a byl spolupracovníkem amerických novin vycházejících v Novém světě pro českou menšinu. Vydával také satirický populární časopis Šotek. Nakonec se do USA odstěhoval.

Nejslavnější osobností, která tu spatřila světlo světa, však byl výtvarník evropského významu, grafik a autor četných knih Josef Váchal. Narodil se 23. října 1884 jako nemanželský syn Anny Váchalové a podučitele v Milavčích Josefa Šimona Aleše, bratrance Mikoláše Alše, slavného malíře. Aleš “Lyžec”, jak byl přezdíván pro propagaci lyžařského sportu, si Hančí Váchalovou nikdy nevzal, ale alespoň prostřednictvím svých rodičů v Písku se snažil podílet se na výchově budoucího velkého výtvarníka. Maličký Josífek odchází z rodného kraje už ve svých dvou letech. Po píseckém pobytu a studiích v Praze, kde se opět stýkal se svou matkou, která se snažila, seč mohla jej podporovat, se občasně vrací i do rodného kraje. Josef Váchal vytvořil několik olejových obrazů a kombinovaných technik s náměty rodné vesnice. Za svůj život realizoval obrovské množství barevných dřevorytů a dalších grafik, napsal velkou řadu knih, které si sám ilustroval, sám vyřezával litery a sám tiskl a vydával. Z neslavnějších titulů jmenujeme alespoň Šumavu umírající a romantickou, Ďáblovu zahrádku, Krvavý román, Malíře na frontě, a tak bychom mohli dále pokračovat. Člen výtvarné skupiny Sursum, člověk mysticky založený, s vyhraněným a nenapodobitelným pohledem na svět i na výtvarnou práci, vlastně až dnes in memoriam získává další a další ctitele úctyhodného díla a je vzorem pro mladou výtvarnou generaci. Do Milaveč se Váchal několikrát vracel a nebyl sám. Ve třicátých letech s ním rodnou vesnici navštívila i jeho družka, autorka četných dřevorytů Anna Macková. Josef Váchal ve svých Pamětech často vzpomínal na rodnou vesnici a okolní kraj, vzpomínal nepateticky, někdy humorně, jindy s nostalgií. V osobě Josefa Váchala tak Milavče získali jednu z nejslavnějších osobností našeho kulturního života.