Kostel sv. Vojtěcha

Dějiny milavečského kostela sv. Vojtěcha se začínají psát teprve od poloviny 18. stol. Ve středověku náležela ves pod duchovní správu fary při kostele Navštívení Panny Marie (dnes kostel U Svatých) v Domažlicích na Dolejším předměstí.

V 17. stol. byly Milavče s Bozdíží přifařeny ke kostelu v Třebnicích. Ve vsi stála pouze kaple, o níž se historické prameny zmiňují v r. 1644 v souvislosti s její obnovou. Teprve o 100 let později prosadili Milavečtí výstavbu nové vlastní svatyně. Kostel založený v místech starší kaple vyrostl mezi léty 1741 – 1748. Jako jeho stavitel je uváděn Antonín Spannbruckner z Prahy. Stavbu tvoří čtvercová loď, jejíž vnitřní nároží jsou okosena. Na ni navazuje užší presbytář s půlkruhovým závěrem. Na opačné straně přiléhá k lodi předsíň sevřená mezi dvě točitá schodiště. Původní projekt vstupní fasády byl náročnější a obsahoval v nárožích dvě věže. Výstavba věží vybudovaných až po římsu, nebyla zřejmě z finančních důvodů dokončena a kostel získal pouze provizorní dřevěnou zvonici. Teprve v r. 1831 získalo průčelí kostela dnešní podobu se štíhlou vížkou krytou jehlanem a umístěnou v ose fasády. Pod ní ve štítu je ve výklenku umístěna socha patrona kostela sv. Vojtěcha. V r. 1833 získal kostel nově přistavěnou sakristii. Fasády člení jednoduché pilastry. Kasulová a půlkruhová okna rámují neprofilované šambrány. Štukatérská výzdoba a úprava interiéru svatyně je zpracovaná náročněji. Upomíná na práce K. I. Dientzenhofera, postrádá však dynamiku jeho děl. Plackovou klenbu lodi prostupuje 8 lunet svedených do bohatě profilovaných pilastrů. Stěny a strop lodi zdobí výjevy ze života sv. Vojtěcha od plzeňského malíře F. J. Luxe, z období po pol. 18. století. Některé z fresek jeví známky pozdějšího neumělého přemalování. Na jižní straně lodi je ztvárněna místní legenda o sv. Vojtěchovi a pasákovi. Na klenbě lodi je pod freskou zpodobňující Apoteózu sv. Vojtěcha vymalován znak patronátního města Domažlic. Zřízení je většinou původní z doby po vysvěcení kostela. Na hlavním oltáři z r. 1755 stojí sochy sv. Norberta se Zikmundem a Ivana s Ludmilou od sochaře Fr. Ringelhahna. Boční oltáře zasvěcené sv. Vítu a Václavu pocházející z r. 1753. Z tohoto roku je také kazatelna. Zařízení údajně věnoval kostelu domažlický rychtář Wilibald Manětínský. Na věži visí zvony slité v r. 1875 plzeňskými zvonaři Juránkem a Pernerem.