Josef Královec – právník a folklorista z Milaveč

V roce 1890 spolu s budoucím českým lékařem Josefem Císlerem úspěšně odmaturoval na domažlickém gymnáziu a rozhodl se pro studium práv v matičce měst, Praze. V té době se už začíná angažovat jako nadšený propagátor a znalec chodských tradic. Jeho snažení dopadá na úrodnou půdu. Na konci 19. století se totiž český lidový svéráz těšil značné přízně veřejnosti a zájem o Chodsko byl o to umocněnější Jiráskovými Psohlavci. Mladý Královec přispívá svými poznatky (z nichž právě čerpá Spolek Jiřího Bittnera) do časopisu Český lid a v únoru roku 1894 v Praze pořádá Chodský večer, kde za doprovodu muzikantů Pelnáře, Havla a Koukola zatancovala také děvčata z Milaveč. U této příležitosti Královec vlastním nákladem vydává „Chodskou svatbu v písních“, knihu, která obsahuje na 160 písňových textů bez notového zápisu. Soudě podle místních názvů použitých v textech, materiál byl sebrán přímo v Milavčích.

O rok později se v Praze koná slavná Národopisná výstava českoslovanská. Zde je Josef Královec opět činný – jak poznamenává ve svém deníku, na přípravách výstavy pracují od rána do večera. Na výstavišti tak byla kromě chodského stavení postavená i chodská hospoda nazvaná „U tří Chodů“, v níž početné návštěvníky obsluhovala „fešná Anče z Milaveč“ (Anna Holubová).

Při svých studiích v Praze se také stýká s malíři Chodska Jaroslavem a Karlem Špillarovými (s Jaroslavem byl dokonce i na dovolené v Bulharsku). Od roku 1894 je zaměstnancem Národní jednoty Pošumavské, která má za cíl chránit menšiny v jižní polovině Království českého. Jako člen Matice školské také prosazuje zakládání českých škol. Nepopiratelnou zásluhu má rovněž na založení Měšťanské besedy v Plzni.

V roce 1910 si za manželku bere o osm let mladší Jarmilu Volfovou z Jičína, která poté působí jako zpěvačka v Plzeňské opeře (některé skladby pro ni dokonce napsal sám J. B. Foerster). Josef Královec pracoval jako tajemník Obchodní živnostenské komory. Sepsal přehled vývoje hospodářských poměrů v komorním obvodu po dobu její existence, proslul také jako autor spisu Tržní poměry v Plzni.

Pochován je na plzeňském hřbitově, zemřel 14.3.1941 a jeho manželka o tři roky dříve.